MotejlekSkocdopole.com

Díky němu máme páteřní síť elektrického vedení, do zásuvek nám proudí jednotné napětí a naše součástky se můžou montovat po celém světě. Prof. ing. Vladimír List (1877-1971) měl totiž celý život vyšší úkol: „Mojí touhou bylo přivést naši elektrotechniku na světovou úroveň. Přitom jsem neměl žádné hmotné úmysly, čistě jen lásku k elektrotechnice.” Podařilo se mu to díky neúprosnému boji za normalizaci průmyslových produktů.

Ještě před světovou válkou v tom byl chaos – svoje normy si dělali strojníci, železničáři zase jiné, do podoby výrobků zasahovaly i vládní vyhlášky a nařízení. Když se začal svět výrazně elektrizovat, bylo potřeba dát věcem řád a sladit je s okolními zeměmi. Vladimír List se do tohoto nesnadného úkolu pustil.

Studoval zahraniční normativy (proti německé obecnosti se mu víc zamlouvala anglická konkrétnost) a lobboval u průmyslníků, aby se sami domluvili na ideálních proporcích. Nová organizace měla normalizování zaštítit a díky tomu by československý průmysl byl konkurenceschopný doma i za hranicemi. Jeho úsilí došlo zdaru v roce 1919, kdy vznikl Elektrotechnický svaz československý a Vladimír List byl zvolen jeho předsedou.

Metro, které zastavila krize

Vladimír List přitom mohl být právníkem: studia ale zanechal a přestoupil na elektrotechniku, vzdělání si ještě doplnil na prestižním Institutu Montefiore v Belgii. V roce 1902 nastoupil jako konstrukční inženýr ke Křižíkovi a během sedmileté práce se podílel např. na elektrizaci dráhy z Tábora do Bechyně. Lákala ho ale akademická kariéra.

Stal se profesorem na Elektrotechnické fakultě Vysokého učení technického v Brně a během první republiky i rektorem a opakovaně děkanem. Publikoval stovky skript, odborných článků a výzkumů. Společně s Bohumilem Beladou už v roce 1927 představili konkrétní plán na pražské metro – mělo mít asi 20 km na čtyřech linkách a vozy by jezdily na elektřinu. I když se kvůli hospodářské krizi a válce projekt neuskutečnil, stal se předlohou pro podobu dnešní dráhy.

Kvalita, která zůstává

Listovým stěžejním dílem zůstává kniha Normalisace (1930) a praktická agenda, která je s ní spojená. Podílel se na zákonu o elektrifikaci Moravy, která se po vzniku Československa stala modelem pro republikový zákon, a stanovila normy pro síť vysokého napětí a rozvodnou síť (22/100 kV a 220/380 V). „Dnešní čtenář nemůže mít ani představu, s jakými argumenty se bojovalo pro 120 V, 15 000 V a podobné exotiky,” psal List ve svých vzpomínkách.

Jeho Elektrotechnický svaz československý si zřídil vlastní zkušebnu, kterou procházely motory a transformátory, později i pojistky, domácí spotřebiče nebo zásuvky, a od roku 1935 vydával osvědčení o elektrické bezpečnosti. O schválených výrobcích následně informoval svazový časopis Elektrotechnický obzor. Jak List rád dodával, ESČ fungoval bez státních dotací a po celou dobu v zisku. A logo ESČ zůstává na trhu dodnes.

Listův záběr nakonec přesáhl elektrotechniku. Stal se předsedou Československé společnosti normalisační (a také Mezinárodní normalizační federaci ISO), díky které píšeme na list formátu A4, pijeme mléko z litrových lahví a nosíme oblečení dané velikosti. Vladimír List je velkou personou, která definovala výrobky československého průmyslu a umožnila jim konkurenční vstup do světa.