T. G. Masaryk, civilizace a kultura
9. ledna 2023, 11:07
Moderní západní civilizace vznikla ze dvou základních ideových směrů, které pocházejí z osmnáctého století: Osvícenství a romantismu. Zatímco osvícenství zrodilo koncept civilizace, která se opírá o autoritu rozumu jako garanta spravedlnosti a strůjce emancipace člověka od tyranie přírody, romantismus se snaží zakotvit lidskou existenci v emocionalitě, autenticitě a lyrickém prožitku kultury, tradice a dějin konkrétního společenství. Osvícenství chápe lidstvo jako budoucí úkol, který musí být vytvořen soustředěním veškerých hmotných a morálních sil, romantismus touží obnovit lidský rod intenzivním sepětím s tím nejlepším a nejpůsobivějším z minulosti. Jde o rozdíl mezi kosmopolitismem a národem, světoobčanstvím a rasou, civilizací a kulturou.
Nejdůležitější politický experiment devatenáctého století spočíval v nalezení životaschopné směsi obou výše zmíněných ideologických proudů. Velkou laboratoří tohoto úsilí byl mimoevropský, koloniální prostor. Warren Hastings, který věřil, že dědictví indického hinduismu oživí vyprahlého ducha Západu, byl romantikem. Thomas Babington Macaulay, jenž doporučoval indickým dětem místo četby Platóna Robinsona Crusoa, reprezentoval étos osvícenství. Tragédie první poloviny dvacátého století spočívala ve skutečnosti, že na troskách multietnických říší ve střední a východní Evropě triumfoval odkaz romantismu nad osvícenstvím. V Německu romantičtí představitelé konzervativní revoluce, Oswald Spengler, Carl Schmitt, Ernst Jünger nebo Arthur Moeller van den Bruck, dláždili cestu příchodu národního socialismu.
A v této historické situaci, kdy v traumatizovaném prostoru mezi Rýnem, Vislou a Dunajem slavily triumf destruktivní a iracionální emoce politického romantismu, se objevil státník a myslitel, který se s mimořádným osobním nasazením pokusil vybudovat stát na osvícenských občanských základech. Tomáš Garrigue Masaryk samozřejmě potřeboval během svého působení příměs romantismu, protože bez něj by nedokázal vytvořit sugestivní a mobilizující nacionální mýtus, který by přesvědčil široké vrstvy, aby usilovaly o vlastní státní útvar. Zároveň si ale na rozdíl od většiny tehdejších politických vůdců uvědomoval, že hlavní raison d´être moderního státu je civilizační mise spočívající v systematické, praktické, nenápadné, ale o to užitečnější neúnavné činorodosti. Byla to tato idea, díky níž vznikl na našem území historicky první demokratický stát ležící na východ od Labe. Stát, který byl ohniskem modernity vyzařující a transformující agrární Slovensko a archaickou Podkarpatskou Rus. Stát, jenž poprvé vnesl do středoevropského prostoru liberální politickou kulturu, která byla do té doby výsadou západní Evropy a Severní Ameriky. Stát, jenž poskytl nezištně útočiště tisícům uprchlíkům z bolševického Ruska, aby zde přečkali, dokud nebude obnovena v severní Eurasii civilizace.
Selhání Masarykova Československa nebylo zhroucením utopie, protože meziválečné Československo zaniklo v důsledku mimořádně nepříznivé, ale v zásadě nahodilé geopolitické konstelace, kterou nedokázalo vlastními silami ovlivnit. Jedním z pozoruhodných rysů západní společnosti je fakt, že zdánlivý neúspěch nemusí být nutně stigmatem, ale naopak inspirací. Naznačením cesty, kterou bychom se měli ubírat. Každá světová kultura dokázala vytvořit symbolické, ideologické nebo náboženské systémy, které působí romanticky. Ale pouze v jednom ojedinělém historickém okamžiku v odlehlém koutu Eurasie se zrodilo osvícenství, které – pokud bylo proměněno v politický program – se stalo nositelem demokracie, emancipace a lidské důstojnosti. Tomáš Garrigue Masaryk si byl této skutečnosti dobře vědom. Vybudoval na zmíněných základech stát. Zároveň svým osobním příkladem ukázal, že zatímco loajalita vůči hodnotám osvícenství ústí do pevného mravního postoje, lpění na zásadách romantismu může sice působit značně teatrálně, ale snadno degeneruje do politické frašky a tragédie. Nemyslím si, že máme nadbytek pozitivních politických zkušeností, abychom si mohli dovolit tento Masarykův přínos opomíjet.
Ivo T. Budil
(seriál byl původně publikován na přelomu let 2016 a 2017)