MotejlekSkocdopole.com

Drahý Miroslave!
Ráda bych se podělila o několik komentářů ke tvé zprávě, týkající se stavby jaderné elektrárny v Polsku.

Zaprvé, tendr na hlavního dodavatele technologií pro elektrárnu ještě nebyl vůbec vyhlášen.

Zadruhé, právě na ekonomickém fóru v polské Krynice, kde čtyři polské firmy podepsaly smlouvu o stavbě jaderné elektrárny, kterou jsi zmínil, prohlásil zástupce Rosatomu, že ruský koncern je připraven zúčastnit se polského tendru.

Zatřetí, nikdy neříkej «nikdy». Myslím, že každý, kdo zažil dobu reálného socialismu, by měl vědět, že ohnivá věrnost stranickým direktivám a správná politická orientace nejsou vhodrým kritériem pracovní zdatnosti, spolehlivosti a profesionality. A neměly by být ani kritériem v případě, kdy jde o bezpečnost, například národní nebo bezpečnost jaderné elektrárny.

Stojí za zmínku, že v pobaltském regionu už jsou ve výstavbě dvě jaderné elektrárny (Baltská JE a Běloruská JE), další projekt, Visaginská jaderná elektrárna v Litvě, už pokročil poměrně daleko. Stavba další JE v této oblasti ve chvíli, kdy ceny elektrické energie stále padají a otevřenou otázkou je těžba polského břidlicového plynu (mimochodem v červnu společnost ExxonMobil se rozhodla, že od svého polského projektu těžby břidlicového plynu odstoupí, protože je podle ní nerentabilní), se může ukázat jako utopie, a jak už jsem psala výše, tendr stále nebyl vypsán.

Odhalím velké tajemství, ale jako novinář pro to jistě budeš mít pochopení: Rosatom (v různých formách — jako ministerstvo, koncern, státní agentura) byl a stále zůstává jediným dodavatelem jaderných bloků na světě, který je nikdy, v žádném období své existence nepřestával stavět. Ve Spojených státech letos byla vydána licence na výstavbu nové elektrárny poprvé po 30 letech, Francouzi (Areva a EdF) nestavěli žádné jaderné elektrárny přibližně 20 let (což je nyní vidět na JE Olkiluoto a JE Flamanville). Rusové stavěli nové bloky i v 90. letech, která byla pro jadernou energetiku nejtěžší a nejhubenější.

Mimochodem, zahraniční projekty Rosatomu (což nejspíš on sám nikdy nepřizná) byly na hranici rentability, téměř prodělečné, a pustili se do nich právě proto, aby si udrželi pracovní místa a kvalifikaci. Na začátku 21. století, kdy další rozvoj jaderné energetiky na Západě vypadal napůl jako sci-fi a napůl jako zoufalá utopie, stavěli Rusové současně sedm bloků (dva v Ruské federaci a pět v zahraničí — dva v Číně, dva v Indii a jeden v Íránu). Na všech se mimochodem podílely české společnosti, které si díky tomu mohly udržet jak kvalifikované zaměstnance, tak technologickou úroveň.

Představme si nyní, kdy už situace v jaderném světě je zcela jiná, smýšlený komentář významného ruského ekonomického analytika na jeho blogu: «Tendru na dodávky vzduchotechniky pro novou jadernou elektrárnu se účastní moskevská firma Vozduchotechnika, a.s., ukrajinský Ekvator a americká E & W Global. Že někdo chybí? Ano, jde o českou ZVVZ Milevsko. Na rozdíl od tendru na rozšíření JE Mochovce, tady prostě Češi nemají vůbec žádnou šanci, že by se mohli podobně důležité soutěže byť jen zúčastnit. A tak je to správně».

Co by k takovému prohlášení řekl významný český ekonomický analytik Miroslav Motejlek?
S neměnnou k Tobě úctou, Natallia Sudliankova