MotejlekSkocdopole.com

Byl naším největším odborníkem na jadernou energetiku. Plzeňská Škodovka s ním dosáhla světových úspěchů. A generace studentů se s jeho odkazem dodnes vypořádává při studiu jeho zásadních učebnic Tepelné turbíny a Jaderné elektrárny. Dvě témata, kterým prof. ing. Josef Bečvář (1900-1969) zasvětil svůj život.

Nejlepší turbíny na světě

Josef Bečvář se narodil v jihočeských Semicích, po maturitě v Písku přesídlil jako student Vysoké školy technické do Prahy. Během studií (1918-1922) získal několik stipendií a mohl tak vyrazit na stáže do turbínářských firem v západní Evropě. Zároveň byl na škole asistentem profesora Jana Zvoníčka, autora několika patentů i první české parní turbíny. Bečvář Zvoníčkovi pomáhal při praktických pokusech a stál i za redakční přípravou Zvoníčkových přednášek.

Vysokoškolské vzdělání využil Bečvář v praxi nejdříve ve Vítkovických železárnách, od roku 1927 spojil svou budoucnost s plzeňskými Škodovými závody. Tady prošel kariérou referenta, šéfkonstruktéra až po zástupce ředitele: předmětem jeho odborného výzkumu se staly turbíny, kompresory a parní stroje. Na výrobě turbín o výkonu až 500 MW, které ve své době byly světovou špičkou, se podílel i prakticky a pro Škodovku dál pracoval jako poradce i v padesátých letech.

Revoluce v elektrárenství

Tehdy těžiště své práce vrátil na akademickou půdu. Jako profesor se stal jednou z hlavních tváří Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni, kde založil a vedl katedru energetických strojů a zařízení. Bylo to první univerzitní pracoviště v novém oboru jaderné energetiky, ze kterého vyšli i současní odborníci. Bečvářovi žáci se mimo jiné podíleli i na posmrtném vydání jeho stěžejního díla Jaderné elektrárny, které dodnes slouží jako komplexní učebnice k teorii a stavbě elektrárny.

Josef Bečvář byl naším největším poválečným odborníkem na jádro. Publikoval, účastnil se zahraničních konferencí a svoji praktickou zkušenost ze Škodovky znovu zúročil na sklonku života. Bečvářovým přispěním došlo v Jaslovských Bohunicích k použití reaktoru KS-150 s tepelným výkonem 560 MWt, který revolučně využíval neobohacený uran chlazený plynem.