MotejlekSkocdopole.com

Nejdřív zachraňoval válkou poškozený průmysl a po úspěšné kariéře se pustil do vzdělávání nastupující generace. Bez prof. ing. Jiřího Braunera (1905-2008) by elektrotechniky na Moravě vypadaly úplně jinak. Fakultám v Brně a Ostravě dal tvář i obsah.

Jeho předností byl organizační talent a schopnost propojit teorii s praxí. Byl to Brauner, který své žáky zasvětil do tajů jaderné energetiky v dobách, kdy tato moderní elektrifikace byla na úplném začátku. A silnoproudou elektroniku posunul v Československu na vědní obor.

Dát věci do pořádku

Jiří Brauner, který se dožil úctyhodných 103 let, byl svědkem celého 20. století. Narodil se v Petrohradu, kde jeho otec pracoval u Siemense, později se stěhovali dolů k Volze na Samaru. Tam se Brauner poprvé seznámil se svým budoucím osudem, elektrotechnikou – jeho otec pro město připravoval spuštění elektrické dráhy. Poté přesuny pokračovaly, a tak Brauner jako středoškolák zažil v Moskvě občanskou válku i Leninův pohřeb, během Stalinových čistek se přestěhoval do Československa.

Jako emigrant získal v roce 1925 stipendium na elektrofakultě v Brně, i během hospodářské krize se mu podařilo najít místo v oboru u Bati ve Zlíně. Rodinný život ve dvojdomku ale netrval dlouho, Brauner za války přesídlil do Sezimova Ústí, kde se až do konce protektorátu věnoval stavbě a provozu závodní elektrárny. Po osvobození ho čekala nová výzva: dát do pořádku chemičku ve Stalinových závodech v Záluží u Mostu, kterou během války bombardovala britská letadla.

Rozjet nové věci

Brauner byl krátce i ředitelem hlavní správy elektráren a následně ředitelem brněnské teplárny, ale protože byl označený za Slánského muže, jeho kariéra spěla ke konci. Nevzdal se, organizačně zdatný profesionál našel své útočiště na akademické půdě.

Od roku 1961 učil na brněnské elektrotechnice, kde založil katedru elektroenergetiky (v letech 1963-1966 byl děkanem fakulty) a v souvislosti s tím dal i vzniknout silnoproudé elektronice jako samostatnému vědnímu oboru. Brauner pro to udělal vše, vypsal studijní plán, připravil skripta, vybavil laboratoře… A sám se stal profesorem navrhování a provozu elektroenergetických výroben. 

Politika do jeho života zasáhla i po roce 1968. Brauner odmítl souhlasit se vstupem okupačních vojsk, a tak jako funkcionář na akademické půdě nemohl čekat výraznou podporu. V roce 1970 byl penzionován. Ale vitální profesor se ani tehdy nevzdal a navázal spolupráci na budování nové elektrotechnické fakulty na Vysoké škole báňské v Ostravě, kde externě působil až do roku 1988.