MotejlekSkocdopole.com

Světovou vědu posunul ve výzkumu radioaktivního záření, v Československu vybudoval špičkový ústav dozimetrie a při měření Hessových paprsků bojoval o život na Severním pólu. Romantická i vědecká duše profesora Františka Běhounka (1898-1973) se odráží i v jeho mohutném literárním díle.

Běhounek hledal odpovědi na otázky spojené s radioaktivitou: proč a v jakém množství je pro člověka nebezpečná? Jak se dá rychle a spolehlivě změřit? A jak ji využít pro získávání energie? Odpovědi, které našel, posunuly poznání jaderné energie daleko dopředu.

První vystudovaný radiolog

K fyzice, kterou dokončil v roce 1920, si Běhounek oblíbil i matematiku a chemii – a jejich propojení viděl v tehdy mladém oboru radiologie. Vydal se do Paříže doplnit si vzdělání do Institutu du Radium k osobě nejpovolanější, Marii Curie, se kterou společně publikoval studii o dosahu alfa paprsků. Domů se vrátil jako první český vystudovaný radiolog.

Jako zaměstnance Českého ústavu radiologického ho čekala cesta do Jáchymova, kde dostal za úkol studovat radiaci lázeňských pramenů. Přitom měřil obsah radonu ve vzduchu a v uranových dolech. Studium kvality života horníků pak využil jako šéf radioléčebného a onkologického ústavu, kdy popsal, jak ionizační záření způsobuje rakovinu plic.

Trosečník s ionizační komorou

Během protektorátu se dál věnoval výzkumu a hojně publikoval – ovšem dobrodružnou a vědecko-populární literaturu, takových knih nakonec napsal přes třicet. Nejznámější zůstávají Trosečníci na kře ledové (1928), ve kterých popisuje vzpomínky na přelet nad Severním pólem. Měřil tam radioaktivitu ovzduší a atmosférickou elektřinu, a stal se  prvním Čechem s touto zkušeností. Zažil havárii vzducholodi a několik týdnů čekal na záchranu. Bojoval o život, přesto z výpravy přivezl objev šířkového efektu – v něm Běhounek dokázal, že kosmické záření se na pólech nemění.

Když po válce začala jadernou energii systematicky zkoumat i československá věda, Běhounek byl u toho. Vypracoval koncepci využití energie pro republiku a zastupoval ji v mezinárodních organizacích, ve vlastní vědecké práci se soustředil na radioaktivitu hornin, vody a plynu.

Jak změřit radioaktivitu

Protože si dal za cíl radioaktivní záření co nejdůkladněji měřit, na ČVUT založil katedru dozimetrie a na akademii laboratoř chemické dozimetrie. Ústavy se staly světovou špičkou a Běhounek autorem stěžejních prací Radioaktivita (1952) a Radiologická fysika (1954), které se staly učebnicí jaderného výzkumu pro fyziky a lékaře.

Běhounek se ve své kariéře soustředil hlavně na zdravotní účinky radiace a jako spousta jeho kolegů byl zaskočený, jak se jaderná energie stala válečným nástrojem. To odmítal, jako vizionář ale věděl, že jádro má budoucnost pro lepší život a úspěšný průmysl.