MotejlekSkocdopole.com

„Dej Césarovi co jest Césarovo a dej Bohu, co patří Bohu“ – slova, které pronesl Ježíš, mají úzký vztah i k současné krizi v eurozóně. Evropská elita stvořila EUR a měnovou unii a považuje je za své náboženství. EUR vzniklo zcela a pouze z politických důvodů a je považováno stvořiteli za nedotknutelnou svátost. Z ekonomického a finančního pohledu je však EUR prostě neobhajitelné a neudržitelné.

Evropští politici však nejenom odmítají přiznat hybu, ale také považují za svatou povinnost bránit neubránitelné. Avšak jsou odsouzeni k prohře. Jejich současná jednání povedou k prakticky neodvratitelné a bohužel nepříjemně dlouhé recesi v Evropě, která pravděpodobně přeroste v silnou depresi.

Základem současné Evropské politiky řešení krize spočívá, jak uvedl německý ministr financí Schäuble , v tom, že „zadlužené evropské země musí (snížit výdaje, zvýšit daně a liberalizovat – mé doplnění) ať už to je jakkoliv politicky bolestivé“. Bohužel, Schäuble si neuvědomuje současnou situaci ve světě. Úroveň spoření již nyní dosahuje absolutních maxim. A pokud k tomu připočteme plánované snižování deficitů v příštím roce, dostane se úroveň spoření ve světě na hodnoty dosud nevídané.

Celková suma soukromých úspor již dalece přesáhla hodnoty potenciálních investičních příležitostí v Japonsku nebo severní Evropě (Německo, Benelux, severské země, Švýcarsko či Rakousko) a investice v Číně dosahují bláznivých hodnot na úrovni 48m% HDP, což je neudržitelné.

Až do roku 2007 země, které se zadlužovaly, poskytovaly exportním státům významnou službu svým nákupním apetitem. Bohužel, v roce 2007 to vše skončilo a od té doby tu máme velkou recesi. Spořivé/exportní země zažily mnohem horší propad, což potvrdilo předpoklady, že byly na předchozím nadměrném zadlužování mnohem více závislé, než země s deficity.

Země s deficity nyní skutečně musí dát své hospodaření do pořádku. Jaké se nabízejí alternativy?
1) Okamžitý stimulus ke spotřebě (ne však investicím!) v zemích s přebytky úspor, což by vedlo k vyrovnávání situace v zemích s deficity. Tohle je rozumná volba.
2) Další zbytečné investice, typicky v Číně, které však budou vést k následnému silnému krachu. Tyto zbytečné investice se nakonec ukážou být zcela nehodnotnými , což povede k destrukci bohatství, které země s přebytky do té doby naakumulovaly.
3) Tvrdé přistání pro celosvětovou ekonomiku v roce 2012, které bude následovat několika velice slabými roky s následnou depresí v Eurozóně.

Ačkoliv pouze první uvedená možnost je vhodná, je velice nepravděpodobná. Německo se nedokáže zbavit své spořící nálady, která je ještě navíc podporovaná současnou situací v Evropě. Ta vede privátní sféru ke stále většímu důrazu na spoření v očekávání destrukce majetku vlivem „záchrany pro zbytek Eurozóny“. Stejně tak vládní výdaje chce Německo snižovat.

Podíváme-li se na současnou úroveň směnných kurzů, je nutné konstatovat, že jak Čína proti USD tak Německo v rámci EU jsou nyní v situaci s velice podhodnoceným kurzem. To vede k tomu, že každá poptávka je oslovena nabídkou z Německa či Číny. Také proto se Německo bojí inflace, kterou však svět nutně potřebuje. Hovořím o inflaci v Německu, ne ve světě. Proto tak Německo klade důraz na spoření a snižování výdajů, neboť to je cesta, jak si udržet své podhodnocení a výhody nad zbytkem světa. Klasická politika „ober svého souseda“.

Čína je trochu jiné téma než Německo. V případě Německa základní problém tohoto zhoubného odmítání globální zodpovědnosti leží v odvrácené straně výhod, které EUR přináší. A tím je potřeba finančně dotovat a podporovat slabší bratry. Další chybou je samozřejmě to, že politika úspor prostě nemůže v jižních zemích Club Med skupiny fungovat. Řecko může být rádo, že zatím překročilo odhady deficitu pouze o procento. Koncem roku lze čekat rozdíl 3 a více procent.

Proto v rámci současné EUR struktury nejsou pro Řecko žádná řešení, která by z něj učinily solventní stát. Při zachování současné situace musí být Řecko dotováno, a to ve velkém. Německo musí platit, pokud chce zachovat svou podhodnocenou současnou situaci. A to bez vidiny konce.

Jelikož v příštím roce většina zemí s dluhy bude v recesi, tak jak Čína, tak Německo zažijí prudký propad svých HDP a velkou ztrátu příjmů. Takže občané Německa, kteří mají za sebou těžké období šetření po sjednocení, mají před sebou neradostné vyhlídky. Nejenom, že budou nuceni platit za to, že politické elity v Evropě nedokážou přiznat svou chybu a najít skutečně rozumné řešení, navíc se jim ještě bude snižovat jejich příjem. Pokud lidé prostě příliš spoří, pak jejich majetek bude dříve či později zničen.

Avšak taková situace nekončí dobře. Vyústění tohoto sociálního tlaku bude mít mnohem horší následky než by měla jenom krize dluhů. Připravme se na revoluční změny v Evropě v příštích letech.
Richard Koza, portfolio manažer ATWEL International