MotejlekSkocdopole.com

Při pohledu na chování tří nejvýznamnějších světových centrálních bank si nelze nevšimnout, že jejich činy jsou významně ovlivněny zájmy politiků. Fed uměle snižuje úrokové výnosy, aby ulehčil obsluhu vládního dluhu. Prezident Sarkozy a Angela Merkelová mají významný podíl na tom, že ECB při prvním náznaku krize porušila všechny pravidla ustanovená při založení Eurozóny a monetizovala dluh. V poslední řadě čínská PBoC manipuluje kurz yuanu, aby umožnila přežití čínského exportního modelu a podpořila zaměstnanost.

Jinými slovy, všechny tři centrální banky zdiskriminovaly svoji nezávislost a posunuly chápání povahy peněz směrem k tezi: „Peníze jsou vlastnictvím státu“. Vláda si v tomto prostředí k řešení fiskálních problémů bere za rukojmí měnovou politiku, což historicky vždy vedlo k misalokaci kapitálu na masivní úrovni.

Existuje ovšem i jiný koncept chápání peněz, a to peněz jakožto veřejného statku, který je držen přísně mimo jakýkoliv vliv politiků. Zde se ekonomika musí přizpůsobit své měně a nikoliv měna stavu ekonomiky. Za neodmyslitelného ochránce této správné vize, co by měly peníze ve skutečnosti představovat, bývá tradičně považována Bundesbanka.

Její přístup k ochraně hodnoty peněz byl historicky patrný během poválečného spojení Německa, kdy kancléř Kohl z politických důvodů určil, že Ost marka bude konvertována vůči západní Deutsch marce na úrovni parity (skutečný kurz byl samozřejmě někde úplně jinde). Násilná konverze dle očekávání spustila prudký nárůst měnové báze, na což v protestu oznámil guvernér Karl Otto Pöhl rezignaci. To ovšem neznamenalo, že by kancléř Kohl vyhrál a Bundesbanka prohrála. Právě naopak. Během následujících pěti let, centrální banka statečně držela reálné úrokové sazby extrémně vysoko (čímž se jí mimo jiné také podařilo vyhnat Británii z ERM a přivést téměř všechny komerční banky ve Francii ke krachu). Během těchto pěti let srazila růst německé měnové báze zpět k dlouhodobému trendu a nedovolila inflaci zničit hodnotu měny. Jak víme, tento boj byl bohužel nakonec zcela k ničemu, neboť němečtí politici se rozhodli stvořit Euro a obětovat německou marku na pranýři většího cíle. Není třeba připomínat, že Bundesbanka byla vždy proti Euru, ale v tomto případě nemohla udělat nic víc, než požadovat po politicích záruky, že ECB nebude nikdy smět nakupovat vládní dluhopisy jednotlivých evropských národů a politici tak nebudou moci zasahovat do fungování peněz.

Obdržený slib byl samozřejmě slibem opilce, neboť při prvním náznaku problémů se ECB a francouzský guvernér Christian Noyer obrátili na německé politiky a sdělili jim, že si musí vybrat mezi přežitím Eura a německým konceptem chápání peněz. Angela Merkelová si vybrala první možnost, a jak ukázaly poslední volby, její politická strana dnes platí za toto rozhodnutí hořkou cenu. Navíc v rámci této nové reality, kdy se Euro stalo obětí politiků, rezignoval Alex Weber (německý jestřáb a horký kandidát na post šéfa ECB).
Znamená to tedy, že eurokrati mají vyhráno? Nenechme se mýlit. Pokud nás historie něco naučila, pak že podobně jako francouzský rod Bourbonů, i německá Bundesbanka nikdy neodpouští a nikdy nezapomíná.

Květnová inaugurační řeč Jense Weidmanna, nového prezidenta Bundesbanky, prozradila, že Weidmann je ušit ze stejného kusu látky, jako jeho předchůdci Pöhl, Schlesinger či Weber. Weidmann slíbil, že v rámci monetární stability nebude činit žádné kompromisy a rovněž vyjádřil přání plné separace mezi monetární a fiskální politikou. Zdá se, že s tím, jak bude inflace v Německu růst (v důsledku příliš nízkých sazeb), dočkáme se mnohem silnějšího hlasu německého konceptu. Po několika prohrách na poli vlády i ECB lze také předpokládat, že od nynějška budou němečtí představitelé ještě umíněnější ve svých požadavcích na drakonické reformy v Eurozóně. Stejně jako Británie v roce 1992, ne všichni musí tuto bolest ovšem nezbytně vydržet.

Rezignace Axela Webera byla pouze prvním výstřelem v bitvě mezi eurokraty a Bundesbankou. A jak už války s Německem bývají, i tato bude zajisté dlouhá a nepříjemná.
Pro motejlek.com Jan Kaška, ATWEL International