MotejlekSkocdopole.com

Ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny nemohou být vyřešeny bez významné změny v konkurenceschopnosti jednotlivých zemí EU. Bohužel, Němci nenávidí inflaci a trvalá deflace v jižních zemích Evropské unie není dlouhodobě politicky snesitelná.

Zatímco všichni sledují současné problémy slabých zemí Evropy, situace s cenou práce z minulých let se nezměnila. Problém s ne-/konkurenceschopností jednotlivých zemí je neustále tady.

Je to částečně dáno potřebami a částečně prostou ekonomickou logikou. Začneme tím, když se dvě ceny, které jsou spolu vzájemně propojeny, začnou hodně rozcházet. V takovém případě má nastoupit arbitráž, která přivede tyto ceny opět k sobě.

Často se argumentuje, že Německo potřebovalo redukci relativní ceny práce při startu eura v roce 1999 v důsledku vysoké inflace spojené se sjednocením. Bohužel, skutečnost toto nepotvrzuje. Německý export znásobil výkonnost a objem i v letech, kdy mělo být Německo značně nadhodnoceno. Naproti tomu většina zemí (jak v rámci EU, tak mimo ni) ztratila v té době konkurenceschopnost vůči Číně a dalším asijským zemím.

To znamená, že v zemích jako Itálie nebo Španělsko došlo k nárůstu ceny práce o 25 procent, respektive 10 procent. Pokud tedy cena práce v těchto zemích v příštích deseti letech nebude významně zaostávat proti ceně práce v Německu, pak o růstu ekonomiky v těchto zemích nemůže být řeč.

Ekonomická realita však říká, že volný trh by měl vytvořit tlak a přimět zmíněné ekonomiky k nápravě. Jenomže pokud zavrhneme dlouhotrvající ekonomickou depresi, pak mzdy v těchto zemích musí stagnovat, aby Itálie či Španělsko měly alespoň nějaký růst. Nebo ještě lépe by bylo, kdyby tyto platy delší dobu klesaly relativně vůči Německu. To ovšem znamená, že Německo by muselo akceptovat nadprůměrnou inflaci proti ostatním zemím EU.

Německý spotřebitel (a samozřejmě volič) však inflaci doslova nenávidí. Během minulých deseti let si prožil, co to znamená, když jeho skutečná kupní síla vůbec nerostla. Byl na tom dokonce ještě hůře než lidé v Itálii. A nyní se chce, aby platil dávky a podporu zemím Club Med v jižní Evropě na kdovíjak dlouho (dvacet let minimálně) a k tomu ještě akceptoval inflaci. A to vše ze solidarity. Pro záchranu Evropské měnové unie.

Není se čemu divit, že Němci pak upřednostňují deflační řešení. To nejenom přinese kýžený výsledek pro zvýšení konkurenceschopnosti jižních zemí. Ale navíc to umožní běžným Němcům si užit plodů své práce bez inflace.
Richard Koza, Atwel International