MotejlekSkocdopole.com

Už tento měsíc by měla vláda rozhodovat o využití mimořádných evropských prostředků spojených s takzvanou „Facilitou na podporu oživení a odolnosti“, která má členským zemím Evropské unie pomoci s dopady pandemie Covid-19 na jejich ekonomiku a připraveností na budoucnost. Přes 180 miliard korun má jít na financování priorit, které pro Českou republiku určuje Národní program obnovy. Dosavadní návrhy využití těchto peněz ze strany vlády Andreje Babiše a především ministerstva průmyslu pod vedením Karla Havlíčka míří hlavně na infrastrukturní projekty. Obecná poučka vyspělých ekonomik říká, že základem úspěchu je vždy investice do lidí a vzdělávání. Vláda ale jde zcela opačným směrem. Kam by tedy měla peníze směřovat prioritně?

Beton (bohužel) na prvním místě
Podle návrhu, kterým se vláda zabývala ještě v minulém roce, mířila velká část ze 180 až 190 miliard korun hlavně „do betonu“. Objevují se snahy na zajištění dopravních staveb, konkrétním příkladem může být, z ekonomického i ekologického poměrně nesmyslná, podpora říční plavby. Přitom samotná Evropská komise, zástupci akademické sféry, odborníci i experti jednotlivých parlamentních stran v České republice trvají na tom, aby prostředky směřovaly primárně na zásadní strukturální reformy, které jsou spojené s velkým transformačním potenciálem. Jedná se například o digitalizaci veřejného i soukromého sektoru, projekty mířící na rozvoj zelené ekonomiky a udržitelného rozvoje a dále pak na vzdělávání, lidské zdroje a podporu zaměstnanosti.

Strategie vlády tedy může být další promarněnou příležitostí, jak proměnit Českou republiku a posunout ji směrem k moderní ekonomice založené na znalostech a vyspělých technologiích, která nebude stát uprostřed, ale na vrcholu globálního ekonomického řetězce. Vláda svými plány v konečném důsledku způsobí stagnaci ekonomického růstu i mezd zaměstnanců a zisku zaměstnavatelů, který může mít další investiční potenciál.

Každá investice do vzdělávání se veřejným rozpočtům vrátí několikanásobně
V roce 2019 vydal nezávislý think-tank Národohospodářského ústavu Akademie věd IDEA analýzu, která vyčísluje, co současná česká společnost do budoucna po finanční stránce obětuje, když není schopna, respektive ochotna, investovat víc prostředků a systémového úsilí do zvyšování kvality práce učitelů. Situace se v posledních letech mírně zlepšuje. Přesto patří Česká republika v kontextu investice do platů, přípravného a dalšího vzdělávání učitelů mezi vyspělými ekonomikami OECD a Evropské unie stále k podprůměru.

V roce 2020 analytici IDEA dodali další studii, která formou projekcí kvantifikuje hypotetické dopady scénářů kvalitnějšího vzdělání poskytnutého nedostatečně gramotným patnáctiletým žákům na dlouhodobý růst české ekonomiky v budoucích dekádách. Podle akademiků i relativně malé snížení počtu dětí, které nemají dostatečné vzdělání, mohou mít díky pozitivnímu vlivu na produktivitu budoucí pracovní síly nezanedbatelné dopady na dlouhodobý hospodářský růst země. I nejméně ambiciózní reformní scénář investice do vzdělávání žáků s nízkými gramotnostmi odpovídá zvýšení ročního HDP o 18 miliard korun.

Ostatní země mají vzdělávání jako prioritu
K investicím do vzdělávání více než kdy jindy vybízí aktuální situace plošného uzavření škol z důvodů pandemie Covid-19. Rok výpadku klasické prezenční výuky může být minimálně pro část žáků a jejich vzdělávací výsledky a další úspěch v životě skutečně zásadní. Zároveň jsou nejhůře postižené ty nejzranitelnější a vzdělávacím neúspěchem nejvíce ohrožené děti z chudších a nepodnětných rodin. To si velmi uvědomují některé vyspělé země a chystají masivní investice právě do vzdělávání a školství.

Například v únoru 2021 oznámila nizozemská vláda uvolnění 8,5 miliard eur na víceletý Národní vzdělávací program. Ten je zaměřen na obnovu a rozvoj vzdělávání, na dohánění a kompenzaci ztrát z učení z důvodů uzavření škol a na podporu rozvoje vzdělávacího potenciálu každého žáka. Prostředky by měly mířit přímo do škol, přičemž učitelé by měli sami pomoci určit, jak mají být tyto peníze použity. Přibližně 6 600 základních škol má v příštím školním roce dostat v průměru 180 000 eur na školu. U 650 středních škol je to dokonce v průměru více než 1,3 milionu eur na školu. Školy se zvýšeným výskytem problémových jevů nebo ty, které navštěvují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, mají cíleně získat podporu ještě vyšší.

Jaké investice vzdělávací systém v ČR potřebuje nejvíce?
I česká vláda musí do vzdělávání investovat. Významným nástrojem mohou být právě mimořádné evropské prostředky spojené s Národním programem vzdělávání. Jejich zacílení by mělo být v souladu s dlouhodobými cíli a opatřeními aktuální Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.

Prostředky by měly mířit primárně na snížení nerovností v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnění maximálního rozvoje potenciálu dětí, žáků a studentů. Využít se proto dá třeba doučování žáků či budování střední úrovně vedení a podpory škol, takzvaného středního článku. Jeho účelem je společně s pedagogy zlepšovat vzdělávací výsledky a rovné šance žáků v mateřských, základních i středních školách na svém území. Dále je nutné především na školách v periferních a sociálně vyloučených lokalitách zvýšit počet sociálních a speciálních pedagogů, školních psychologů nebo logopedů.

Další klíčová oblast pro financování z Národního programu obnovy je spjatá s cíli a obsahem vzdělávání, tedy získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Mimořádné prostředky by ideálně měly mířit na revizi kurikula – tedy rámcových vzdělávacích programů a vytvoření a pilotáž vzdělávacích zdrojů spojených s inovovanými vzdělávacími cíli a obsahem. Nový obsah vzdělávání musí být podpořený programy dalšího vzdělávání přímo ve školách, kde didaktici a lektoři budou pracovat s celými sborovnami na osvojení nového kurikula.

Také jsou nutné inovace a investice do studijních programů vysokých škol, které jsou zaměřené na výuku budoucích učitelů tak, aby byly v souladu s novými cíli a obsahem vzdělávání. Zásadní je taky například vytvoření kapacit (personálních, infrastrukturních) na středních, vyšších odborných i vysokých školách, které se zaměří na celoživotní učení dospělých – a ve spolupráci se zaměstnavateli.

Takové investice se možná neprojeví během pár let, jako je to u nově vybudované silnice, na výsledky si musíme počkat déle. Když ale vláda peníze místo do betonu nalije do lidí, pomůže to České republice, její ekonomice a společnosti jako celku v budoucnosti a době „pokoronavirové“ daleko víc.
Karel Gargulák, analytik EDUin