MotejlekSkocdopole.com

Za léta našeho vášnivého cestování jsme po světě navštívii nespočet míst, která se nám něčím vryla do paměti. Byly to zapadlé kouty s přírodními úkazy kdesi v Chile, nebo na Novém Zélandu, špičkové hotelové resorty, chalety nebo lodge, famózní restaurace, vinařství, architektonické divy světa, někde třeba i výjimečné obchody. Zpravidla se vyhýbáme klasickým turistickým atrakcím a destinacím. O těch se píše jinde. My se s vámi v cestovatelském seriálu podělíme o 25 tipů, za něž ručíme vlastním vkusem a osobním prožitkem.

Cestovatelský seriál – Söl’ring Hof, ostrov Sylt
Konec února jsme letos strávili, každý se svým malým synkem, na německém ostrově Sylt, který leží v Severním moři blízko hranice Německa a Dánska. Mohlo by se zdát, že jde o nehostinnou destinaci, zvlášť v zimě, ale opak je pravdou. Jeho rekreační oblibu zejména mezi Němci dokládá fakt, že ceny zdejších domků s typickými doškovými střechami a obvykle malometrážním pozemkem, se šplhají do milionů eur. Viděli jsme tu aktuálně na prodej i baráček za 5,7 milionů eur (užitná plocha 150 m2 + pozemek 878 m2). Takže je tu samozřejmě i dostatek kvalitních hotelových kapacit a my jsme si vybrali spa resort Severin’s v obci Keitum, který je přátelský k dětem a lze ho vřele doporučit.

Speciální zážitek nám ale přichystal jiný hotel, Söl’ring Hof v obci Rantum, pár minut jízdy od Keitumu. Se svými pouhými patnácti pokoji na krásném, příjemně odlehlém místě u dlouhé pláže, nabízí privátní atmosféru, ale hlavně vynikající dvouhvězdičkovou michelinskou restauraci, která se stala naším cílem. Dlouho dopředu jsme si zde objednali stůl na večeři, přičemž lákadlem byl také pestrý vinný lístek s nečekaně nízko naceněnými skvosty z Domaine de la Romanée-Conti. Vybrali jsme DRC Richebourg 2005 s pocitem, že levněji ho už asi nikdy pít nebudeme. Možná že tato volba a taky poněkud nezvyklá večeřící sestava dvou otců s dvěma malými dětmi zapříčinila, že nás hned po uvedení ke stolu přišel pozdravit zdejší chef Jan-Philipp Berner, který ve svých třiceti letech patří k německé absolutní špičce.

Večeře sestávající z osmi chodů zabrala něco kolem čtyř hodin a je třeba říci, že personál se během té doby příkladně snažil nám pomoci zabavit dítka, na která to bylo místy přece jen „zu viel“. Zaprvé šéfkuchař zaimprovizoval opravdu skvostné dětské menu s dominantními rybími prsty, přičemž předem avizoval, že kdybychom si snad přáli pro syny klasický kuřecí „schnitzel“, museli bychom jinam. Zadruhé chlapce vzal se svým týmem na exkurzi do kuchyně, kde si mohli sami namíchat pohár z široké palety na místě vyráběných druhů zmrzlin a sorbetů. To je prostě milé, zvlášť s ohledem na to, že restaurace byla už kolem osmé večer plná hostů a ne každému z nich mohlo být příjemné, že tam je občas až příliš dětsky živo.

Ještě před nalitím richebourgu jsme připili Cristalem, děti dostaly nealkoholické „rychlé špunty“. K tomu jsme pojedli trochu kaviáru. Z klasického zdejšího degustačního menu bychom pak určitě vypíchli fantastického pstruha z fjordů, živou debatu, kde se preference Motejlek vs. Skočdopole dosti lišily, jsme vedli nad dánským humrem, ale naprostá shoda nastala nad perličkou udělanou se zelím, brusinkami a makadamií.

Byla úterní noc a zdálo se, že do soboty už nás nic kulinářsky alespoň vzdáleně srovnatelného nemůže potkat. Přesto jsme v domácím Keitumu při poslední večeři na Syltu narazili na nenápadné bistro Dine & Wine poblíž našeho hotelu Severin’s. Samozřejmě tu nedostanete večeři na stříbře a se vší parádou jako v Söl’ring Hofu, ale například gulášovka, jakou tu podávají, nemá konkurenci. O vanilkové zmrzlině s lanýžem ani nemluvě. Sylt je, zdá se, také ráj pro gourmety.