MotejlekSkocdopole.com

Gigant české vědy, gigant českého průmyslu. Od studentských dob, kdy neměl na teplé jídlo, se ing. František Křižík (1847-1941) vypracoval na symbol úspěchu českého průmyslu. Ve světě se mohl měřit s těmi nejlepšími a často je i předběhl. Jeho oblouková lampa svítila lépe než Edisonova, je otcem první elektrické železnice v Rakousko-Uhersku, svůj podíl má i na výrobě elektromobilů.

Důležitější než budování podnikatelského impéria byla pro Křižíka inovace v elektřině a služba národu. Přesto si prožil svůj „americký” sen. Nehledě na to, že budoucnost dala přednost střídavému proudu proti Křižíkem propagovanému stejnosměrnému.

My Češi dokážeme totéž, co jiní
Jako mimořádný student vychodil u fyzika a meteorologa Bedřicha Zengera pražskou techniku, s inženýrským titulem pak získal svoje první zaměstnání na dráze. Tam nejdřív kontroloval, ale pak i opravoval a vylepšoval bezpečnostní návěstidla. Získal tak vidinu kariérního postupu a pravidelný příjem, ale to mu nestačilo. „Odvahu! Odvahu do života. Nic víc! Co dovedou jiní, dovedeme my také …,“ řekl o své strhující kariéře Křižík.

Zlomovým momentem jeho života byla návštěva světové výstavy v Paříži, kde Rus Jabločkov představil svoji „svíčku”: obloukovou lampu, která za pomoci dynamoelektrického stroje hořela až jednu hodinu. Jak bylo Křižíkovým dobrým zvykem, nejdříve kolegovu práci rozebral na součástky a pak vymýšlel, jak ji vylepšit: uhlíky postavil šikmo k sobě a díky diferenciálnímu principu umožnil samočinnou regulaci. Další výstava v Paříži už patřila Křižíkově úspěchu s obloukovou lampou a stala se vstupenkou mezi velké hráče s elektřinou v celém Rakousko-Uhersku.

Rozsvítil české země
Práva na domácí výrobu si ponechal, za prodej patentu obloukové lampy do zahraničí dostal tehdy parádních 310 000 zlatých. Opustil tak místo na dráze a v roce 1884 si v Karlíně otevřel vlastní továrnu. Od obloukovek se dostal až ke komplexním službám a přístrojům pro elektrifikaci.

Křižíkův sen byl ale využití elektřiny pro pohyb. Už od roku 1895 experimentoval s prototypy automobilů, se kterými vyrážel do pražských ulic. Podařilo se mu vyrobit skutečně funkční hybrid, 4,5 litrový čtyřválec s výkonem 26 kW: automobil poháněl elektromotor, jehož baterie dobíjel spalovací motor. Ve výzkumu dal nakonec přednost železnici a elektrické městské dopravě, spojil starou Prahu s Libní, jeho tramvaj jezdila i z Vinohrad na Žižkov. A vůbec první elektrická železnice v Rakousko-Uhersku vyjela na trati Tábor-Bechyně právě díky Křižíkovi.

Podnikatel, který nedbal na zisk
Jeho firmě se od začátku dařilo, účetní knihy ukazují v roce 1893 čistý zisk 1100 zlatých, o tři roky později už 122 000 zlatých. Křižík sám se o peníze moc nestaral, svoji práci bral hlavně jako výzkumnou a propagační. Ne všechny jeho projekty měly finanční úspěch. Elektrická dráha z Letné na Výstaviště stála Křižíka desítky tisíc zlatých, naopak zprovoznění fontány jako důkazu zázraku světla a elektřiny peníze přineslo.

Výsledky práce Křižíkovy továrny jsou nesporné. Po třiceti letech existence závodu měl na svém kontě 112 městských elektráren, rozsvítil 55 měst a obcí, 156 ústavů a veřejných budov, 40 velkostatků a zámků, 31 pivovarů, 34 hutí a dolů nebo 24 chemiček a 67 strojíren. České země přelomu 19. a 20. století svítily díky Křižíkovi, zatímco okolí si rozebral Siemens s General Electric.

Menšinový akcionář
Situace se finančně stala neudržitelnou během světové války. Výroba stagnovala, Křižík nezvládal vládu nad stovkami svých zaměstnanců a firma musel odvádět válečné dary a půjčky. Navíc rostly úroky za úvěry u bank. Technologický náskok čím dál víc získávala konkurence, hlavně Emil Kolben a jím propagovaný střídavý proud.

Poslední ranou pro Křižíka byla hrozba exekuce od Pražské úvěrní banky a podnikatel musel přistoupit na akcionování do Českomoravských elektrotechnických závodů Fr. Křižíka. Jeho firma byla v roce 1917 oceněna na 1 323 026 korun, zakladatel dostal 1 077 akcií po 400 korunách.

František Křižík se následně stáhl do ústraní do jihočeského zámku Stádlec, stále však zůstával hlasem českého podnikatelského úspěchu. Se všemi poctami byl jako první technik pohřben na Slavíně.